Počátky nožířského průmyslu v Mikulášovicích


autor: rd

J. E. Fischer ředitelem továrny

V roce 1809 se stal Rösler nadporučíkem a velitelem setniny 5. zeměbraneckého pluku, kterou na své náklady postavil a odešel s ní do pole. V té době se správcem majetku a ředitelem továrny stal jeho synovec J. E. Fischer. Ten se v továrně snažil zavést různá zlepšení ve výrobě, především v kalení ocelových čepelí a jejich konečných úpravách a ve zpracování rohoviny. Po řadě jednání Fischera s výrobcem břitev značky "kolínská dýmka" dosáhl toho, že od něj dostával zakalené čepele nebroušené.

V té době četné zásilky břitev do Vídně, Prahy, Lince, Brna a jiných měst vyvolávaly závist řady vídeňských nožířů, kteří se domnívali, že z Mikulášovic zasílané břitvy jsou anglického původu. Zásilky břitev byly pozastavovány celními úředníky, kteří byli popouzeni vídeňskými nožíři. Břitvy se tak hromadily na celnicích ve Vídni, Brně a Linci. Nebyla to jen záležitost těchto výrobků, ale i textilních výrobků z Rumburku, Varnsdorfu, Jiřetína a dalších.

Po podaných protestech přijel na jaře roku 1810 z Vídně komisař Jahn, aby se přesvědčil, že dodávané břitvy jsou opravdu vyrobené v Mikulášovicích. Kontroloval celý výrobní proces břitev až po broušení a leštění. Komisař Jahn byl s prací své komise spokojen a ujistil Röslera, že jeho šikanování vídeňskými úřady bude zastaveno. Hned potom požádal Rösler Krajský úřad v Litoměřicích o udělení zemského privilegia. Tak se stalo roku 1811. Röslerovi bylo uděleno vysoké zemské privilegium pod názvem "C. k. privátní továrna na jemné ocelové zboží a výrobu hlaviček k dýmkám", který byl později změněn na "Továrna na ocelové a norimberské zboží".

Ve dnech 30. září 1811 až 1. července 1812 podnikl J. E. Fischer cestu do Rakous za účelem získání nových zkušeností, poznání jiných technologií, strojů a nástrojů. Ve Štýru získával zkušenosti u nožířského mistra Sebastiana Dopplera jako tovaryš.

V roce 1812 nastala blokáda, když Napoleon zakázal dovoz veškerého anglického zboží. Nastala velká nouze o břitvy, a proto Rösler vybídl Fischera ve Štýrsku ke koupi jakéhokoliv množství břitev, které mohl po úpravách výhodně prodat v Sasku a Prusku. To trvalo však velice krátce, neboť ještě v tomto roce byla kontinentální blokáda zrušena a všechny země byly zase zaplavovány anglickým zbožím.

Pro zkušenosti do Solingenu

J. E. Fischer podnikl dne 23. září 1812 další poznávací cestu, tentokrát do Solingenu. Odjel přes Lipsko, kde navštívil Michael-Messe a pokračoval s obchodníkem Kristianem Michelem do Ruhly. Tam si prohlédl výrobu dýmkových hlaviček ze dřeva a z mořské pěny. V blízkých městech Brotterode a Schmalkalden výrobu štípacích kleštiček a práce puškařské. Přes Eisenach, Kassel, Avolsen a Arnsberk přišel do Iserlohnu. Tam navštívil své obchodní přátele Riedela a Schwarze. Ti ho ochotně provedli továrnami v Iserlohnu a v Alteně na bronzové jehlice, náprstky a sponky. Fischera zajímala však pouze výroba nožů. 21. října 1812 došel přes Elberfeld do Gräfrathu u Solingenu. Zde byl uvítán svými obchodními přáteli Bausem a Linderem. Jejich hlavním výrobkem byly stolní nože, obyčejné kapesní nože a laciné nůžky. Jemné nůžky kupovali již hotové od solingenských továren. Ale ani oni nebyli ochotni mu vše ukázat, zejména strojní vybavení.

Fischer docházel i do Solingenu, například do továrny bratří Küperrů. Jeden z bratrů Vilém později přišel do Mikulášovic s plánem pomoci při výrobě nůžek. Zdržel se zde asi jeden rok. Později přišel do Mikulášovic i jeho synovec Daniel.

Jinou továrnou, kterou Fischer navštívil, byla továrna Perese a jeho zetě Mausnera. Ti vyráběli v budově blízko Solingenu zejména břitvy, ale také nože a perořízky. Způsob výroby v továrně tajili, nikdo cizí tam neměl přístup. Mausner později Röslerovi při návštěvě v Mikulášovicích nabídl ke koupi celé zařízení na výrobu střenek z rohoviny pro břitvy. Při té příležitosti bylo také dohodnuto, že Peresův syn Karel August vstoupí do služeb Röslera jako obchodní cestující pro Štýrsko, Tyrolsko a Itálii. Peres byl první v Rakousku, který jezdil se vzorkovými kolekcemi. Po mnoha letech se K. A. Peres vrátil domů do Solingenu, aby se svým švagrem Mausnerem, který později spáchal sebevraždu, převzal otcův závod.

Fischer navštívil další podnikatele v oboru v okolí Solingenu a 28. prosince 1812 odešel pěšky z Gräfrathu. 9. ledna dorazil do Lipska, kde ho očekával Rösler, aby navštívili novoroční trhy ve městě. 15. ledna odcestovali z Lipska a již 16. ledna večer dorazili do Mikulášovic.

V Solingenu a v Remschedu byl zvláštní, státem zří-zený soud - rejstřík. Každý výrobce si tam mohl v neomezeném množství dát zapsat zvolenou ochrannou tovární nebo výrobní značku, kterou potom nikdo jiný nemohl používat.


Zpět

Poslední aktualizace:
© 2000, Interdata Web Team (e-mail )